ROZHOVOR: Tereza Kadečková

Učitelka angličtiny se zápalem pro fantasy a literaturu v roce 2020 vydala u nakladatelství Golden Dog svou románovou prvotinu O dracích a lidech. Jedná se o první fantasy dílo vydané pod tímto, převážně hororovým, nakladatelstvím. Tereza Kadečková však není v literárních vodách panna. Své úspěchy nasbírala v povídkové tvorbě, jak zmiňuje ve svém medailonku. V následujícím rozhovoru nám spisovatelka prozradí více o své nové knize O dracích a Sedmi (Golden Dog, leden 2022) nebo jaký nick má ve Fortnite. Autorkou článku ROZHOVOR: Tereza Kadečková je Ivana Gašparíková.

Čím se zabýváš kromě psaní a vzdělávání nové generace? A jakou svou vlastnost na sobě máš nejraději, i když ji ostatní nesnáší?

Teď jsi právě sebrala dvě věci, které mě dělají mnou, a chceš po mně, ať ještě něco vymyslím. Ale dobře. Strašně ráda čtu, moje knihovna je narvaná k prasknutí a nemůžu se dočkat, až budu mít nové na míru šité poličky a ty své papírové poklady tam vystavím. Taky ráda koukám na filmy a seriály, když potřebuju vymýt mozek, tak na vtipné gameplaye na YouTube. Občas si odskočím uspořádat nějakou soutěž. A skládám puzzle! Ale faktem je, že nejvíc tvůrčí jsem právě v oblasti psaní a školy.

Nevím, jestli tuhle vlastnost lidi nesnáší, ale jsem systematik. Když musím práci udělat, prostě ji udělám a ve většině případů ji moc neodkládám. Ale tohle doprovází fakt, že se potřebuju ventilovat. Nadávky, stížnosti, kňourání – to je můj každodenní chleba. Ne všem se to chce poslouchat.

Román O dracích a lidech (Golden Dog 2020) je kupodivu o dracích a lidech. Proč jsou to právě draci, kteří tě fascinují a stále se k nim vracíš?

Já teď asi zklamu všechny, co si mě zaškatulkovali… ale mě ti draci ani tolik neberou… Jako zvířata jsou to skvělá, o tom žádná! Kdo by nechtěl mít draka za kámoše nebo domácího mazlíčka. Navíc kolik autorů, tolik draků, a já miluju, jak i něco, co je na první pohled nechutný, rozpadající se monstrum, může být drak.

Ale celé O dracích a lidech byl příběh, který jsem lepila už od svých osmnácti let, než jsem ho rozervala na kusy a dala mu podobu. Draci v něm dlouho vůbec nefigurovali. Dokonce byl původně narvaný magií a cestováním do různých světů, ale to se naštěstí při tom cupování ztratilo. Takže celá ta dračí fáma je jednoduchá – Kadečková dala do prvního románu draky. Pojmenovala to drakově. A teď si drží fazónu a vynáší draky do nebes.

A co se druhé knihy týče – do světa Draků jsem se vrátila z prostého důvodu. Měla jsem nápad na něco úplně jiného a rozum řekl: „A proč bys tvořila nový svět, když to zapadne do toho, co už máš?“

V novém roce 2022 vyjde tvá druhá kniha O dracích a Sedmi. Uvádíš, že se nejedná o pokračování O dracích a lidech. O čem tedy bude tvůj druhý román? A co ty podobné názvy?

Jak už jsem zmínila výše, dostala jsem nápad na příběh a ten do tohohle světa zapadl.

O dracích a Sedmi je fantastika, více sklouzává do cyberpunku a otírá se o sci-fi. V téhle zemi mají města dvě patra, nahoře žijí ti majetní, dole doslova spodina společnosti. Ale vlastně nikomu není ani tak zle – protože berou léky. Zázrak vyléčí úplně všechno a je dokonalou prevencí. Jenže vám taky zničí imunitní systém, takže jak ti nahoře, tak ti dole, jsou na něm závislí.

Když Zázrak dojde… a o tom je ten příběh. Jak se spodina vypořádá s tím, že vrchnost si léky schraňuje všechny pro sebe.

Podobné názvy jsou ze dvou důvodů. Je to stejný svět, tak proč to nespojit. A taky protože jsem autorka líná a tohle bylo to první, co mě napadlo.

Ne, vážně, nehledejte u mě žádnou hloubku, není tam!

Dočkají se čtenáři někdy pokračování O dracích a lidech? Přece jen jsi zanechala velice otevřený konec.

Já a otevřené konce, to je kapitola sama pro sebe. Mezi kamarády čtenáři mám pověst té, co zabíjí postavy a nechává konce otevřené. Vždycky hlavní linku uzavřu, ale knihu končím tak, že život jde dál, příběh nekončí, vždycky se má kam vyvíjet!

Nechci dělat pokračování. Chci, aby všechny moje knihy stály samy o sobě, daly se číst bez znalosti ostatních. Ale mám nápady, kam příběh Maca, Rose a Morwen táhnout? To si pište. Jestli to někdy vytvořím, bude to taková Avengers initiative – uzavřené knihy, různé postavy, ale třeba se někdy sejdou a zničí New York. (Avengers sice zachraňují, ale čtenáři ví, že moje postavy nejsou zrovna hrdinové.) V nejbližší době to ale nebude.

Je znatelné, že si raději hraješ s fantasy, ale jaký máš postoj k hororu? Napsala jsi někdy něco v tomto žánru, co bychom si mohli přečíst?

Mám ráda fantastiku, protože si v ní můžu dělat, co chci. Ale jsem i dítě hororu. Miluju hororové filmy, i když se u nich málokdy bojím. Ráda sleduju hororové hry (nehraju je, nemám na to nervy). Mám ráda hororové knihy, příběhy, vymýšlím dětem ve škole strašidelné historky (a pak na přespávačkách musím řešit, že brečí a nespí). Takže můj postoj k hororu je na opuštěné temné chodbě základní školy, s náručí otevřenou a s úsměvem.

Píšu ho teď už sporadicky, ale byly časy, kdy jsem tvořila jen ten. Na internetech mám zveřejněnou povídku Rudý podzim, to je můj první výlet za Jackem Rozparovačem (druhý výlet bude kniha, jednou…) a na Fantasy Planet mi loni vyšla povídka Přání, která je místy docela nechutná. Nebráním se ani tomu napsat hororovou knihu, ale v mém psacím pořadníku (to je ten systematik ve mně) je docela hluboko.

Jaké knihy ovlivnily tvůj život a co ti přinesly?

Knihy čtu pro odpočinek, moc nad nimi nepřemýšlím, takže nevím, jestli se dá mluvit o ovlivňování života. Ale možná ovlivnění postojů a psaní.

Jako mladší jsem milovala sérii Barsoom od E. R. Burroughse. Dobrodružný příběh, na Marsu, stateční gentlemani, krásné princezny, boj, válka a čest. Jako starší už mi moc číst nejdou, ale pořád je řadím mezi své oblíbené.

Dál mě ovlivnily knihy a příběhy od Raye Bradburyho. Miluju 451° Fahrenheita, knihu mám v několik vydáních, mám ji přečtenou tak desetkrát (abych knihu četla dvakrát, to už musí něco být) a vždycky v ní najdu něco nového. Povídek jsem od Bradburyho nepřečetla tolik, ale když už, vždycky zasáhly. Chtěla bych umět emoce přenášet jako on.

Když už jsme u těch emocí, Robert Bloch. Pominu-li Psycho, jeho krátké povídky jsou dokonale vypointované a je radost je číst. To, že mě k jeho tvorbě dostala povídka o Jacku Rozparovači říkat nebudu, lidi už si budou myslet, že mám nějakej problém.

Myslím, že té literatury čtu tolik, že mě muselo ovlivnit všechno. Ale podvědomě. Já o tom nevím.

Jakého českého autora aktivně vyhledáváš a tajně si přeješ být jako on?

Čtu teď víc českých autorů než zahraničních. Ráda si přečtu Míšu Merglovou, Kristýnu Sněgoňovou, Oskara Fuchse, Martina Štefka, Petra Bočka a spoustu dalších. Tajně si přeju být jako Vilma Kadlečková, ale to jen proto, abych mohla podepisovat její knihy, když mi je někdo omylem předloží.

Jako zakladatelka Sardenských legend se setkáváš i s tvorbou začínajících autorů. Jedná se o neobjevené talenty nebo v tom nenacházíš nic převratného?

Mám mezi přáteli už léta porotce literárních soutěží. Vždycky jsem se od nich dozvídala jen to nejhorší, nejkrutější, slýchala jsem, jak jim oči krvácí, nemohou spát, povídky začínajících autorů jsou strašné, strašné, strašné!

Jsou to hysterky.

Sardenské legendy teď oslavily druhý rok a v obou případech nám přišlo kolem padesáti povídek. Nečitelných kusů se tam objevilo minimum, průměrných povídek docela dost, ale taky spousta perel. Našla jsem si díky soutěži autory, které ráda podpořím, podaří-li se jim v budoucnu něco vydat (tady nahlas zdravím Barču Vrobelovou). Ale nakonec – však povídky z loňska si můžete na Sardenu přečíst a ty letošní začneme publikovat v lednu. Můžete se sami podívat, jestli se tam nekrčí nějaký budoucí autor bestselleru.

Na literárních soutěžích je nešťastné, že se porotci neshodnou, takže to, co se líbí mě, se nemusí nutně líbit jim. Co já bych nechala projít, oni smetou ze stolu a naopak. To říkám hlavně pro autory – i když jste třeba dvacátí, mohli jste být něčí favorit. Nevzdávejte to. Pište dál!

Jaká filmová či literární předloha a koncept draků tě nejvíc zaujal?

A nemůžu spíš herní?

Protože Dark Souls. Co Dark Souls udělaly s drakama, to je naprostá bomba. Ať už, co se příběhů týká, tak jejich designu. Jestli někdo najde líp vypadající potvory, než je Seath the Scaleless, Gaping Dragon, Crossbreed Priscilla nebo Undead Dragon, což je prostě nemrtvý drak, tak mi dejte vědět. Fakt bych je chtěla vidět.

Co se aktuálně děje v tvé literární dílně?

V mojí literární dílně je bordel!

Teď jsem dopsala Vánoční povídku pro Sarden, která má nalákat právě na O dracích a Sedmi. Další na řadě je povídka pro sborník, který dáváme dohromady s Terkou Matouškovou.

No, a pak mi tu leží romány. Nebudu vypisovat všechny svoje plány, neboť byste se na konec nikdy nedočetli, ale nějaké ty nejčerstvější.

Dopsala jsem román Ve větvích Yggdrasilu, příběh, kde prozkoumávám severskou mytologii a nechávám boha Lokiho dělat bordel v životě obyčejných smrtelníků. Je to příběh o osudu, o lásce a taky o blbých vtipech, které se vymknou kontrole.

Mám rozepsaný Cybercraft, moje myšlenka byla, že to bude míchanina cyberpunku a Lovecrafta. Tak tu mám rybí sektu, neon, roboty a temnětemné bohy, kteří hrozí zničit svět. Chybí mi do konce asi tři kapitoly. Zrovna tahle kniha by mohla mít horrorový nádech, když se mi ho povede zakomponovat.

A poslední je zatím nepojmenovaný steampunk. Právě tady se chci podívat na Jacka Rozparovače, ale protože nemám nervy na to psát historický román, tak si chci střihnout alternativní historii. Pára, vraždy, gangy a automatony!

A možná mám dopsané zase nějaké Draky, ale jsou v dezolátním stavu, nejdřív jim musím učesat šupiny a narovnat zlámaná křídla.

Ale to si Kadečková musí nejdřív uklidit ten bordel a začít psát.

Co tvá víra v lidstvo (s ohledem na tvou práci učitelky)? Nemáš někdy pocit, že se dalšího století nedožijeme?

Já jsem cynik a už dávno vím, že zdravý rozum je mýtus, který neexistuje. Nepotřebovala jsem na to ani dítka, i když ty mi to denně potvrzují.

Ale o budoucí generaci se nebojím. Oni sice ani v šesté třídě neumí ručičkové hodiny, nevyjmenují vám měsíce, ale v používání technologií vám natrhnou zadek, anglicky se domluví téměř plynule a mají hromadu znalostí, po kterých bychom si my v jejich letech ani nevzdychli.

To, že spějeme k záhubě kvůli mladší generaci, tvrdili už filosofové ve starověkém Řecku. Takže já jim důvěřuju. A obracím se na rodiče – jestli myslíte, že vaše dítě neumí nějaký „základ“… tak ho to do háje naučte!

Jaké jsou tvé oblíbené gamesky na PC a jaký máš nick na Fortnite?

Miluju hry, u kterých si odpočinu – jakmile mě někde zabijou, hra pro mě přestává existovat a už na ni nesáhnu. Nejvíc hodin mám nahráno na Stardew Valley, protože si můžu jen farmařit, sbírat collectibles a mít se dobře. Ale jinak hraju hodně point and click adventury (moje oblíbená je třeba série Deponia), micro-managment strategie (Settlers, Rimworld) a občas zabrousím i do RPG (Cyberpunk 2077, Deus Ex).

Moje nejoblíbenější herní série je ale Resident Evil. I když jsem ji nehrála, můžu o ní mluvit hodiny… vážně… fakt… pojďte si někdo popovídat, můj chlap už to poslouchat nechce!

Nick na Fortnite je stejný jako všude jinde – KadetJaina. Ale hrát mě ho uvidíte jenom s bandou páťáků, když si na mě o prázdninách vzpomenou.

Tlačenka bílá nebo krvavá?

A nemohla bych radši dostat čokoládu? Klidně krvavou.