ROZHOVOR: Michal Březina

Stále pohotový, vtipem sršící grafik, spisovatel a redaktor e-magazínu Vanili.cz Michal Březina se nechal pozvat na krátký rozhovor. Dozvíte se více o Michalově literární a grafické tvorbě či o bezbřehé vášni k soustružení!

Dejme si tradiční první otázku. Kdo je Michal Březina? Jaké zájmy a koníčky utváří tvůj každodenní svět?

Mezi mé koníčky patří soustružení dřeva, jenomže jsem s tím ještě nezačal. Jednak nemám kam doma dát soustruh a jednak na to nemám vůbec čas, čímž snad zároveň odpovídám i na první otázku.

Než málo času tak bych řekla lenost. Přece jen psaní knih, grafika a zpěv nevyžadují moc chlapské síly. Každopádně jsi autorem téměř všech obálek knih pro Golden Dog. Co tě k tomu přivedlo?

Zpěv je hudba minulosti, tenhle koníček mi odpadl už dávno. Asi v době, kdy jsem se vrhl na psaní. No a k obálkám knih Golden Dog mě přivedlo, že byl Martin spokojený s mojí grafikou pro jeho hustopřísný western Zatracenci, slovo dalo slovo, a už vlastně spolupracujeme tři roky.

A jak vlastně probíhá příprava obálek pro GD? Dostáváš zadání, jak mají vypadat? Nebo jsou zcela ve tvé moci? A pokud ano, jak se k finální podobě dopracuješ? Načítáš si díla, aby ses inspiroval?

Tak i tak, poslední dobou však převládá ta varianta, kde mám k dispozici originální ilustraci a Martinovu představu, případně autorovu, na mně potom je uspokojit všechny zainteresované, natěšené.

Která obálka tě bavila a u které jsi lezl doslova po zdi?

Nejvíc jsem si asi užil obálku na knihu Utrpení těla, tam jsem měl prakticky zcela volnou ruku, tam se dalo dokonale graficky vyřádit. Jinak nemám žádnou obálku, u které bych musel lézt po zdi. Mě to baví a rád se poperu s každým, byť sebekomplikovanějším zadáním.

Když už jsme u Utrpení těla (Golden Dog, 2021) od jedné osoby, pracovně jí říkejme třeba Martin Štefko, jsem se dozvěděla, že už na tebe kniha byla celkem dost. Jak jsi na tom s hororem? Jaký druh tohoto žánru máš rád?

Při sazbě jsem očima párkrát zůstal viset na textu a dělalo se mi dost šoulfly, tak silný žaludek halt nemám. Nicméně horor mám rád, nejvíc mě asi baví duchařiny.

Tvá literární tvorba se řadí k sci-fi. Na kontě máš román Měsíční deník (CPress, 2016). Co tě přimělo psát právě sci-fi s notnou dávkou humoru (ať je jakýkoli)?

Baví mě střelené historky, bizarní situace, přehnané akce okořeněné hláškami a podobně. Postavy jsou většinou hroznými paky a pošuky (ačkoliv mezi řádky můžeš najít i něco jiného), vše kolem nich se pak může (i nemusí) jevit humorně, to už je na každém. Kdo se nebere vážně, onu jakousi odlehčenost přijme rád. Ale kdybych se vrátil v čase na prvopočátek svých literárních snah, původně mě bavilo psát romány vážně dobrodružné. Že to později sklouzlo k rozverným sci-fi prostě vyplynulo už tak nějak samo.

A proč sci-fi? Když jsem mohl poprvé do kina na něco jiného než jen Kauza Králík, Četníci nebo Vinnetou, dávali zrovna Predátora, Hvězdné války IV nebo Vetřelce, a v tu chvíli se myslím rozhodlo – to je prostor pro bezbřehou fantazii, to je žánr, který chci objevovat a vlastně i tvořit. No a došlo to tak daleko, že kniha Měsíční deník se dočkala i své audioverze (vyšlo u ctimi.cz). Čtení se ujal Alexej Pyško, a musím říct, že příběh Marcela Šebesty převyprávěl naprosto fantasticky.

V listopadu 2021 se můžeme těšit na tvou novou knihu Do smrti daleko (Golden Dog). Jedná se o detektivní sci-fi. Na co se tedy čtenáři mohou těšit? Přibliž nám svůj další román.

Mohou se těšit na noir plný mystérií a paranormálna. Poznají příběh detektiva, který nemůže zakopnout o pořádný případ, přesto se kolem něj dějí určité záhady. Děj je zasazen do doby o dvě stě let později, tak je to také trochu sci-fi. V knize hodně prší, víc nesmím prozradit.

Napsat horor. Pozval jsi někdy takovou myšlenku na rande?

Pozval. A málem jsem se dostal na druhou metu.

O tom nám něco pověz. O co se jednalo a proč už to není na pultech?

Malinko hororové atmosféry se snad najde v té knize Do smrti daleko. Uvidíme, jak se to ujme. Ale fakt malinko…

Jaká hororová postava ti přijde naprosto trapná? A kterou bys nejraději vystřelil do vesmíru?

Ten rytíř z Ať žijí duchové.

Jak osobně vnímáš literární scénu v ČR? Jsou dveře novým autorům zavírané automaticky, nebo na to prostě nemají? A jak se stavíš k samonákladu knih?

Určitě nejsou zavírané automaticky, vždyť každý zavedený autor byl jednou také začínající. To by vznikl paradox, že by se i Fermi divil. Jinak česká scéna je fajn, mám raději české autory než cizí, ačkoliv mám i pár oblíbených Britů. A navíc si troufám tvrdit, že začínající autor to má těžké vždycky a po celém světě.

Jaké jsou tvé sny a cíle co se grafiky a psaní týká?

Mít na vše víc času, a konečně koupit ten soustruh.

Pokud se řekne horor, co se ti okamžitě vybaví?

Vybaví se mi, jak jedu za temné noci do lesa krást dřevo na soustružení a na palouku ponořeném v chladné, zlověstné mlze mi dojde benzín.

A teď ta těžká otázka, na kterou ses těšil. Kdyby ti, v té tvé představě hororu, ještě ke všemu při dolévání benzinu vyskočil vlkodlak z nádrže, co bys udělal?

Zapsal bych si to pro pozdější použití do knihy a pak bych se poohlédl po novém spodním prádle.

Jakého českého autora máš nejraději a doporučil bys jej čtenářům?

Mám moc rád Jiřího Walkera Procházku a vlastně většinu českých fantazáků, a objevují se další, naposledy třeba Jiří Sivok.

Polévka Gazpacho studená nebo horká?

Samozřejmě horká, a nechal bych si předvolat kuchaře.

Rozhovor vedla Ivana Gašparíková.