ROZHOVOR: Matthew A. Clarke

ROZHOVOR: Matthew A. Clarke připravil Daniel Palička. Představuje tak zajímavého britského spisovatele, autora knihy Troll. Pokud jde o bizarro, tohle je rozhodně chlapík, který k tomu má co říct, a to nejen jako spisovatel, ale také jako majitel nakladatelství Planet Bizarro Press.

Jak jste se dostal k psaní a kteří autoři vás nejvíce ovlivnili?

Psát jsem chtěl už mnoho let, než jsem konečně usedl ke svému prvnímu románu Coffin Dodgers. Hodně času jsem strávil prokrastinací, ale když v roce 2020 udeřila pandemie, byl jsem na devět měsíců na nucené dovolené a už jsem neměl důvod psaní odkládat. V té době jsem také hodně četl bizarro, takže předpokládám, že mě ovlivnili autoři jako Carlton Mellick III, Dustin Reade a Steve Lowe, abych jmenoval alespoň některé.

Co vás na psaní příběhů baví?

Baví mě popustit uzdu fantazii. Snažím se příliš nepřemýšlet o tom, jak to bude přijato, a spíš píšu pro sebe. Přijde mi to docela očišťující.

Píšete knihy v žánru bizarro fiction. V čem je bizarro zajímavé? Baví vás na něm tvůrčí nespoutanost, kterou poskytuje tvůrcům?

Na bizarro fikci mám nejraději to, že v ní neexistují žádná pevná pravidla. Můžete mít “jemné” bizarro, nebo do toho jít naplno – naprosto šíleně. Komunita je jedna z nejlepších v oboru.

Na předchozí otázku lehce navážu. Které knihy z žánru bizarro byste doporučil úplným začátečníkům?

Rozhodně Carlton Mellick III – Stacking Doll, Mousetrap a Apeshit. Dustin Reade – Bad Hotel a novější Secret Sex Lives of Ghosts a Steve Lowe – You Are Sloth.

Jste majitelem nakladatelství Planet Bizarro Press. Co vás vedlo k jeho založení a v čem je odlišné od jiných nakladatelství?

Nakladatelství Planet Bizarro jsem založil proto, že jsem měl problém najít místo, kam bych posílal svá vlastní bizarro díla. Bizarro má ve Velké Británii, odkud pocházím, bohužel velmi malou scénu, ale věděl jsem o několika lidech, kteří ho píší. Chtěl jsem vytvořit místo pro podobně smýšlející autory, kteří by mohli prezentovat svá díla veřejnosti pod jednou společnou hlavičkou a slibně tak rozvíjet žánr.

Jak náročná je práce v nakladatelství a podle čeho vybíráte autory, kterým pak vydáte knihy?

Určitě to má svá úskalí. Pro mě je hlavní růst žánru. Jak už jsem zmínil, tady o žánru moc lidí nikdy neslyšelo, takže snaha prodat knihy je těžší než v hororovém nebo romantickém žánru. Díky skupinám na Facebooku a platformám na Tiktoku se domnívám, že žánr v posledních letech ten růst zaznamenává.

Máte na kontě spoustu krátkých příběhů a mnoho povídkových sbírek (např. Ebola Saves the Planet! And Other Wholesome Tales). Co vás na povídkách jako literárním útvaru baví? Máte je radši než romány?

Začal jsem psát povídky, protože mi přišlo jednodušší mít menší, sevřený příběh. V průběhu let jsem se přiklonil spíš k románům, protože mi dávají prostor lépe prozkoumat postavy a témata. Mnoho mých nápadů se jednoduše stalo příliš velkými pro povídky, i když stále dostanu občas nějaký hloupý nápad, který se skvěle hodí do sbírky, takže si je všechny schovávám, dokud jich nemám dost na to, abych je vydal jako plnohodnotnou knihu.

Několik knih (např. Coffin Dodgers nebo Blackstock Estate) jste vydal ve vlastním nákladu. Jaké jsou podle vás výhody a nevýhody v samonákladu? Je to ideální cesta pro začínající autory?

Začínal jsem s vydáváním knih vlastním nákladem. Začínajícím autorům bych to doporučil, pokud jste ochotni dát si práci s propagací. Propagace je sama o sobě práce na plný úvazek a na Planet Bizarro jsem musel na marketing přijmout zaměstnance. U samonákladu si samozřejmě ponecháte 100 % zisku, i když vydávání prostřednictvím nakladatelství by mělo vaši knihu dostat k mnohem více lidem. Každopádně v tomhle byznysu není moc peněz, takže je důležité se ujistit, že to děláte ze správných důvodů. Existují výjimky, ale nečekejte, že na tom zbohatnete!

Ve vaší bibliografii mě zaujal titul Things Were Easier Before You Became a Giant Fucking Mantis (2021). Příběh se točí kolem lidí, kteří se mění v obří kudlanky. Jak vás napadl tak šílený námět? A proč jste v příběhu využil zrovna kudlanky?

Abych byl upřímný, nemám tušení. Věděl jsem, že chci napsat příběh, který se zabývá tématem rasismu, a v té době jsem měl kudlanku nábožnou. Vždycky mě to táhlo k podivným příběhům o lidech, kteří se mění ve věci, a o tom, jak na to bude reagovat okolní svět, takže si to moje mysl asi spojila.

Kniha Coffin Dodgers (2021) je zasazená do roku 2030. Jak si myslíte, že bude vypadat náš svět v roce 2030? Můžeme čekat nadějné vyhlídky?

Upřímně řečeno, vzhledem k tomu, jak se věci v současnosti vyvíjejí, si nemyslím, že jsme milion mil od toho, aby se Coffin Dodgers stali skutečností. Tedy pokud v té době vůbec něco zbyde!

Česky vám vyšla novela Troll (2022) pojednávající o mladíkovi Scottym, který na internetu naváže kontakt s dívkou Rebeccou. Čerpal jste při psaní příběhu inspiraci ze skutečných případů, které se staly?

Než jsem Trolla napsal, sám jsem se s trollingem skutečně hodně potýkal. Bohužel existuje spousta lidí, kteří s radostí říkají věci, nad nimiž by v reálném životě vůbec neuvažovali. Ačkoli Troll nečerpá inspiraci z mých vlastních zkušeností, určitě mi pomohly rozvinout postavu trolla v samotném příběhu a zbytek už do sebe tak nějak zapadl.

U internetové tematiky ještě chvíli zůstaneme. Myslíte si, že je internet nebezpečné místo? Proč si to myslíte?

Internet je nebezpečné místo, o tom není pochyb. Musíte mít hroší kůži, pokud se chcete prezentovat, protože vždycky se najdou lidé, kteří s vámi tak či onak nesouhlasí. Od Trolla jsem také napsal horor Incel. Můj výzkum pro tuto knihu mě zavedl na místa, kam se už nikdy nevrátím, ale řekněme, že tam jsou opravdové svině, takže buďte opatrní.

Jaké jsou vaše plány do budoucna? Na co se od vás můžeme těšit?

Právě teď pracuji na hororu s názvem Butchered a také na několika bizarních příbězích, které už nějakou dobu chystám. Někdy nápady přicházejí houfně a rychle, ale jindy dostanu hlavní myšlenku na knihu, ale nechám ji chvíli doutnat, dokud do sebe nezapadnou dílčí zápletky a témata.

Otázka závěrem – co byste vzkázal čtenářům a fanouškům Golden Dogu?

Moc vám děkuji, že čtete mou práci, a prosím, podporujte Golden Dog i celý žánr, abychom mohli všichni společně růst. A na závěr děkuji tobě, Martine, za všechno, co děláš!