ROZHOVOR: Co chystá Honza Vojtíšek po Kazateli

Kazatel už je nějakou chvíli na pultech knihkupectví, a tak jsme se Honzy Vojtíška zeptali na několik otázek, které jsou s jeho románovou prvotinou spojené, stejně jako nás zajímalo, co chystá dál. Rozhovor Co chystá Honza Vojtíšek po Kazateli připravil Martin Štefko.

Proč jsi pro svou románovou prvotinu Kazatel zvolil i historickou dějovou linii? Myslíš si, že horor v historických kulisách vypadá lépe?

Nejde o to, že bych se rozhodl, dát tam historickou dějovou linii pro nějaké ozvláštnění, aby to bylo zajímavé… Ona ta středověká dějová linie přímo vyplývala již z prvotního nápadu, byla jeho součástí. Tedy ještě v době, kdy jsem o námětu přemýšlel jako o povídce, bylo jasné, že se část příběhu bude odehrávat v minulosti. Což mě právě docela děsilo, protože jsem se té historické linie hrozně bál, byl jsem přesvědčený, že se mi to nepovede, že tam napíšu hlouposti a lidi to zkritizují. Paradoxně se ukázal pravý opak, hodně lidí historickou část oceňuje pozitivněji než tu současnou. To mě hodně těší.

Co se týče druhé části otázky, tak si myslím, že se to nedá říct takhle jasně, jestli vypadá nebo nevypadá. Podle mě záleží na tom, jestli ty historické kulisy mají smysl a opodstatnění. Třeba u filmu Čarodějnice (The Witch, 2015) to historické ukotvení notně přidává na atmosféře a vlastně i celému dojmu a pointě příběhu. Román, který teď píšu společně se slovenským autorem Ivanem Kučerou, vlastně celý původně vychází a stojí na historickém ukotvení. On kdysi napsal jeden příběh odehrávající se ve 20. a 21. století a já mu psal, že by se mi ta zápletka hrozně líbila ve středověku a aby to napsal. No, a po letech upomínání mi nabídl, abychom to napsali společně. Ale zase na druhou stranu třeba Stephen King a Graham Masterton nejednou staví sílu svých hororů na zasazení čehosi starého, „archaického“ do moderní doby. A konkrétně u nich to funguje. Stejně jako u jiných příběhů. Takže historické kulisy nutně nemusí znamenat něco lepšího.

Zasadil jsi některé scény do skutečných míst? U některých má člověk pocit, jako kdyby skutečně existovala, i když co se týče měst, nekonkretizuješ.

Jo, sám jsem si všiml, že se hodně mých příběhů odehrává na přesně nespecifikovaných místech a nezasazuji je do konkrétních měst. Anebo v některých případech i ano, ale jméno toho města nezmíním. V Kazateli je pár konkrétních míst. Většinou spíše ale jen náznaky, jména a skutečně existující věci, která jsou ale použita volně autorsky (např. kdysi jsem často navštěvoval rockový klub Cihelna, dokonce jsme v něm měli zkušebnu s kapelou, ale v románu figuruje čistě jen to jméno, jinak ty dva kluby nemají nic společného). Třeba vyšebrodský klášter, ten skutečně existuje a v kapitole s ním je několik opravdových historických detailů, cesta Gabena s Kazatelem zmiňuje některé konkrétní styčné body, podle nichž by se snad i dalo určit místo, v němž by se mohla odehrávat současná linie příběhu.

Už je to několik měsíců, co je Kazatel na trhu. Jak jsi spokojený s reakcemi na něj? Dostanou se názory k tobě? Je tu něco, co tě na nich překvapilo?

S reakcemi jsem vcelku spokojený. Snad, že by jich mohlo být více. Ale to si přeje asi každý autor. Vyloženě propadák to podle všeho není, že se netrefím do vkusu a chuti všem bylo jasné od začátku. Jak jsem již zmínil, vcelku velmi mile mě překvapilo, že si lidi pochvalují historickou část románu, tam jsem fakt byl na trní, protože ono to není sranda napsat. Potěšilo mě odhalení nějakých záměrů, co jsem měl a dal je tam a byly odhaleny. Těší mě obliba některých postav. A vlastně jo, překvapilo mě odhalení mého špatného úsudku, že Gaben je všeobecně známá a používaná zkrácenina jména Gabriel. To mě docela překvapilo, že podle reakcí ne. Soused z dětství se jmenoval Gabriel a nikdo mu neřekl jinak než Gaben…

Je pro tebe vydání prvního románu milníkem, který povede k tomu, že se budeš románem více zabývat, anebo by ses raději zase vrátil především k povídkám?

Milníkem je/bylo spíše jeho napsání, ale i vydání je, samozřejmě, fajn. A reakce. Ukázalo mi to, že se delší formy nemusím vůbec bát a že ji, když se snažím, dokážu napsat. Aktuálně se věnuji spíše a ve větší míře románové formě, ale na povídky jsem nijak nezanevřel, mám v plánu je psát dál. Nedávno jsem jednu v pauzách mezi psaním románu napsal celou. Z loňska se mi v souborech válí dvě prakticky dopsané povídky (chybí vlastně projetí a úprava prvních verzí). Takže jsem spíše rozkročen mezi povídkami a romány. Povídky mám rád, nehodlám je přestat psát.

Kde si myslíš, že jsou podle tebe z pohledu hororu silné stránky románu a kde jsou pro tebe jeho slabiny?

Může se více hrát s budováním atmosféry a napětí. Stupňovat to, houpat s tím a pohrávat si se čtenářem. Schopný autor může hlavní zápletku, příběh a charaktery trochu zaobalit více detaily a tak trochu čtenáře opíjet rohlíkem, aby mu najednou za zády bafnul. Na druhou stranu to může být i jeho slabina, když se v tom autor utopí a příběh se rozmělní v hromadě nezáživné vaty.

Chystáš se dál věnovat hororu, nebo bys rád zkusil i jiný žánr?

Aktuálně mám rozepsaný román (tedy jeden ze dvou), který nemá s hororem nic společného. Možná tam bude trochu napětí a thrilleru (v jedné části), ale je to úplně jiný žánr. Ale přistupuji k tomu vlastně stejně jako ke Kazatelovi, jako k osobní zkoušce, jestli to zvládnu. Kazatele jsem psal s tím, že si chci vyzkoušet románovou formu a třeba si ho kromě mě vůbec nikdo nepřečte, protože se mi to nepovede. K tomuhle přistupuju stejně, chci si vyzkoušet jiný žánr, třeba z toho nic nebude a zůstane mi to v počítači.

Jeden z námětů na další román, vzhledem k tomu, že se jeho část bude odehrávat mimo náš svět, asi bude mít prvky fantasy a budu se muset hodně snažit, abych ho této žánrové nálepky zbavil a udržel ho v hororu. No, a mám jeden námět na sci-fi povídku a už léta jeden námět na povídku, která je něco jako dojemné drama o muži se srdcem na dlani. Ale pořád se cítím být hororovým autorem a ve valné většině svých námětů se jistě ještě hodně dlouho budu držet v tomhle zatuchlém sklepení. Horor mě baví.

Když se v podíváš na současný český horor, tedy literární, jak bys shrnul jeho aktuální stav?

Tuhle otázku dostávám nerad. Už i proto, že jsem vlastně součástí odpovědi. Je co dohánět, a to ze všech stran, poloh a směrů, ale přesto se to trochu a postupně zlepšuje. Což je fajn. Dobří autoři a autorky tu jsou, o tom jsem přesvědčený.