RECENZE: Pozdravy záhrobí
Text a foto recenze Pozdravy záhrobí: Ivana Gašparíková
Martin Štefko dostává svým slovům a na hororovou literární scénu stále uvádí nové tváře. Do světel reflektorů tak doprovodil sympatickou autorku Veroniku Fiedlerovou. S tou jsme mohli zalaškovat v nedávném rozhovoru a dozvědět se o paní tajemné zase o něco více, než o sobě na webu uvádí. Veronika Fiedlerová má za sebou již několik publikovaných povídek a úspěchy sbírá i v soutěžích podporujících tuzemský horor a fantastiku. Jak si ale spisovatelka poradila se svým románovým debutem Pozdravy záhrobí? Pokud máte odvahu, rozebereme si dílo v následující záhrobní recenzi.
Román ve čtyřech příbězích
Benedikt Klausner je mladý muž pracující pro pojišťovnu jako vyšetřovatel škodných událostí. Navíc je i nekromantem. Záhrobí a mrtvé bere jako druhý svět, do kterého vstupuje a jenž mu pomáhá řešit bezpráví a zločiny. Benedikt nikdy neměl jednoduchý život, a i to složité se zkomplikuje pojistným případem Evžena Mlynáře. Duchové jsou neklidní a Benedikt má před sebou hned několik ošemetných záležitostí. Ty musí vyřešit dříve, než jej záhrobí pohltí.
Pozdravy záhrobí jsou dělené do čtyř částí (Benediktův běžný případ, Odpočívej v pokoji, Tajemství Černé dámy, Smrt si říká Benedikt) s uvádějícím prologem. Příběh je vyprávěn er-formou minulého času očima hlavního hrdiny. Detektivka, kde mrtví pomáhají s případy, je opatřena černobílými ilustracemi od Diega Quiňonese, jež vizuální stránce dal až komiksový nádech. Dle mého úsudku může styl kreseb evokovat literaturu pro mladší čtenáře, i když tomu tak rozhodně není.
Hlavní protagonista Benedikt Klausner coby zaměstnanec pojišťovny je sympaťák hned od začátku. Hodně tomu přidává jeho vyobrazení na obalu románu (ilustraci vytvořil opět Diego Quiňones). Benedikt je opředen tajemstvím a napětí se okolo něj vznáší jako aura, a proto jej láká více poznat. Často jsem si Benedikta představovala jako ne úplně průbojného mladíka s nepřítomným pohledem, který věci dělá, protože jsou třeba. Postupem děje se však jeho charakter mění a dochází k překvapujícím zlomům v jeho chování. Benedikt často vyskakuje ze své ulity a předvádí svou druhou nekompromisní tvář, až to jednomu sebere vítr z plachet. Takové skoky v povaze jsou překvapující až zarážející. Pozdravy záhrobí krom smrti ukrývají i příjemnou milostnou linii, dokreslující i Benediktovu citlivou stránku.
Pojišťovák ve víru událostí
Jednotlivé případy v knize, spolu ve skutečnosti souvisí, navazují na sebe a doplňují se. Benedikt se tak točí ve víru událostí a všechny řeší naráz. To je na Pozdravech záhrobí hodně zdařilé, neboť hektický život hrdiny čtenáře vtahuje do děje. Stále se něco děje. Na chvíle klidu rozhodně zapomeňte. Díky všemu tomu kolotoči svět Benedikta Klausnera ožívá, vystupuje ze stránek, pohlcuje a nutí číst dále. Dalším skvělým bodem k zásluhám Veroniky Fiedlerové je, že všechny dějové linie a případy vyřešila s logickými závěry. Celý román je konzistentní, ucelený a nemůžete se ztratit. Z toho plyne i kvalitní zážitek z četby.
Z přítmí pod stromy se vyloupla postava. Zvedla se ze země, jako by se z ní vyhrabala. Připomínala muže s tornou na zádech, opírajícího se o pušku s bodákem. Za ním se začala zvedat další. A třetí a čtvrtá. Za chvíli tu stálo šest stínů. Stálo? Jak může stín stát bez objektu, který ho vrhá?
Přízraky vykročily blíž. Pomalou, klátivou chůzí, jako kdyby zapomněly, jak se klade noha před nohu. (str. 36)
A budeme se bát? To je něco, co spoustu čtenářů u hororových knih zajímá. Mrtví, duchové, vymítání, kletby, to vše v knize Pozdravy záhrobí najdeme, ale pod postel se po přečtení přece jen nepodíváte. Tento titul nevyniká brutalitou, potoky krve a střev. Dokonce ani hrůznými výjevy či trenky napínajícími pasážemi, ale přitahuje mysteriózními kulisami. Rozhodně zaujme prostředím, odehrávajícím se na pomezí reality a oním světem a postavou připomínající více romantického a nekuřáckého Constantina. Veronika Fiedlerová děj graduje až do úplného závěru. A ten se vážně povedl! Autorka konec zcela neuzavřela, a tak se snad dočkáme i pokračování.
Na závěr
Takže co o knize říct závěrem? Rozhodně doporučuji přečíst. Pozdravy záhrobí mají promyšlenou zápletku, sympaťáka, který vás seznámí s okultismem a velice rychle vtáhne do svých problémů tak, že na své zapomenete. Spisovatelka má velice poutavý styl psaní. Vše se čte lehce a svižně, bez krkolomností a hluchých míst. A pokud ještě váháte, zda po knize sáhnout, možná vás přesvědčí ukázka její práce v podobě online dostupné povídky První noc ve městě. A pokud už víte, že Pozdravy záhrobí potřebujete, tak objednejte rovnou ZDE.
Anotace
Pracovní náplní Benedikta Klausnera je odhalovat pojistné podvodníky. K jejich dopadení používá neobvyklé metody – vidí do minulosti a rozmlouvá se záhrobím. Své schopnosti úspěšně tají až do chvíle, kdy podnikatel Mlynář zabije svou dobře pojištěnou manželku. Usvědčení vraha pak přestává být otázkou peněz a stává se pro Benedikta osobní záležitostí.
Vydalo: Nakladatelství Golden Dog
Ilustrace: Diego Quiňones
Grafické zpracování: Michal Březina
Počet stran: 351
Žánr: Horor, krimi