RECENZE: Kazatel
V českém literárním hororovém prostředí nelze jméno Honza Vojtíšek ignorovat. Tento muž dělá hodně pro oživení okrajového žánru a myslím si, že se mu to vlastně i podařilo. Autorovi, jenž má na kontě bezpočet povídek, několik vydaných antologií a novelu S Meluzínou sůl lízat, v roce 2019 vyšla pod značkou Golden Dog románová prvotina Kazatel. Recenze Kazatel je z pera Ivany Gašparíkové.
O čem to je?
Gabriel, či pro ostatní Gaben, má kamaráda Martina a Martin moc rád experimentuje. Proto je pro ně naprosto přirozené si na pánských toaletách v klubu Cihelna na tělo napatlat podezřelou mast. Vzrušující zážitek, který oba očekávají, se dostavuje ruku v ruce s děsivým a smrtelným nebezpečím. Stejné zažil v patnáctém století otec Řehoř. Mnohaleté zlo, pro které je čas pouze bezvýznamný pojem, přichází a zanechává za sebou jen utrpení a smrt. Svatý muž z dob minulých a Gaben musejí i přes propast času spojit síly, aby zlo zničili.
Román psaný ve třetí osobě minulého času je rozdělen do dvaceti dvou nepojmenovaných kapitol. Střídají přítomnost, jenž sleduje osud Gabriela Janoucha, a minulost, s hlavním protagonistou, otcem Řehořem odehrávající se v roce 1476. Děj je v obou případech situován na území Česka.
Postavy ve vyprávění jsou vždy dostatečně uvedené a popsané. Je dobré, když víte, o kom se zrovna hovoří, a kam ho zařadit. Spousta autorů, zejména českých, má velký problém s tím od sebe charaktery rozlišit a vdechnout jim život.
U Vojtíška se s tím nesetkáte. Když se řekne Lucka, hned vám naskočí, kdo to je a jakou roli hraje. Dílo sleduje osud Gabena a otce Řehoře.
Fungují dvě dějové linie?
Každý žije v jiné době. Ty od sebe dokázal autor dobře odlišit a psát jiným způsobem, i když je faktem, že historická linka je více popisována a je jí věnováno více detailu a pozornosti. Je znatelné, že autor pilně nastudoval minulost, aby nepsal o něčem, co nezná. Tím trochu zazdil přítomnost, které se takové péče nedostalo. Cenu sympaťáka roku si však z Kazatele neodnese žádná postava. Všechny jsou zpracovány tak, aby měly na své duši černé skvrny nebo na svědomí odporné hříchy.
Střídání dějových linií není rušivé a logicky funguje. Čtenáři se postupně ukazuje příběh lemovaný krví a mrtvolami. Smrtí si v knize užijete vážně hodně a vážně detailně. Různé podoby trýznění nejsou Vojtíškovi proti srsti, spíš naopak. V těchto scénách se rozmáchl perem tak, že často trvá i několik stran, než je explicitní scéna u konce. To v určitých momentech bývá trochu otupující a únavné. Román postrádá údernost, a tam kde je třeba někoho efektivně rozsápat na kusy, si čteme pozvolný manuál správného sápání. Zdlouhavými, a řekla bych až zbytečnými popisy je postižená celá kniha. Brání to takzvanému čtení jedním dechem. Tento aspekt bude ale rozhodně u každého čtenáře individuální.
Závěrem
Co Kazatel tedy nabízí? Rozhodně je fajn, že se jedná o čistý horor, kde se bojuje s démonským zlem. A upřímně si řekněte, kdy jste se u novodobého autora s tímto propraným tématem setkali? U Honzy Vojtíška se mi líbí, že jeho příběhy mají potřebnou logiku, a hlavně se neplácají ve zbytečnostech… teda kromě obšírných popisů běžných věcí. Nesetkáte se s plochými postavami a nesplývají vám. Vypsaná ruka a představivost jsou znatelné. Závěr mi přišel až zbytečně natahovaný. A i tak neukojí vaše chutě, nasbírané při čtení.
Každopádně mohu Kazatele doporučit pro čtenáře spíše otrlejší. Titul obsahuje drastické scény zahrnující například vyrvání nedonošence z lůna. Amen.
Anotace
Kazatel je temný, mrazivý hororový román o středověkém knězi Řehořovi a mladíkovi ze současnosti, Gabenovi. Jedině jejich společné úsilí jim dává šanci jednou provždy skoncovat s něčím, co nechce nic víc než se dostat na světlo. Za jakoukoli cenu!
Vydalo: nakladatelství Golden dog
Počet stran: 326
Žánr: horor