Elena Danteová: Sedm smrtelných hříchů (část 6)

Sedm smrtelných hříchů (část 6) je šestá část baladické sbírky Sedm smrtelných hříchů, kterou napsala Elena Danteová a která mi byla zaslána. Dílo vzniklo v roce 2021 jako absolventský projekt na Vyšší odborné škole publicistiky. Napsáno erbenovštinou, inspirováno krchovštinou. Dílo bylo upraveno a zveřejněno pod pseudonymem. Šestá balada se věnuje obžerství.

Poděkování autorky: Děkuji Mgr. Markétě Pluskalové Dočekalové za odborné vedení a mému oddanému konzultantovi Lukáši Tomšíkovi.

Obžerství

Na královském hradě koná se bál,
vznešeným panstvem zaplní se sál;
hudba hraje, suknice se točí,
tu do síně nezvaný host vkročí –
chudý sirotek.

Sepne ruce, o kus chleba prosí,
v děravých šatech, vychrtlý, bosý:
poklekne u vladařových nohou,
uslyší však jen odpověď strohou –
má se klidit pryč.

„Omlouvám se poníženě, pane,
již vícekrát se tohle nestane!
teď však udělejte dobrý skutek,
utište mého žaludku smutek –
dejte trochu jíst!“

Král cpa do chřtánu jehněčí kýtu,
nemá v sobě žádného soucitu:
nebude krmit mrzké žebráky,
psi už na chlapce cení tesáky –
ženou ho z hradu.

Hladový posadí se před bránu,
snad vyžebrá si jídlo po ránu;
hned za úsvitu přijde za králem,
ten sytí se zlatem a křišťálem –
jemu hodí kost.

„Přeji Ti, pane, poznat mou trýzeň!
nic neuhasí Tvůj hlad a žízeň,
na Tvé kostře bude viset kůže,
žádný léčitel s tím nic nezmůže –
proměníš se v prach.“

*

Měsíce se rychle ztrácí v dáli;
do teď se léčitelé nebáli:
však královo vypasené tělo
už dávno zeštíhlet by se mělo –
být zas hubené.

Vládce chválí si útlou postavu,
ačkoliv neomezil potravu,
opěvuje svou štíhlou figuru,
nicméně má i žalostnou chmuru –
neutiší hlad.

Jídlo na jazyku mění se v jíl,
ušima proteče všechno, co pil,
nejmenší pláště na něm teď vlají,
temné čáry z něj živiny sají –
do morku kostí.

Vyčerpaný a vyzáblý leží,
každé své kilo bedlivě střeží;
jeho váhou je však už jen duše,
svůj neblahý konec záhy tuše –
jídlo rozdává.